#2: Na otázku „Jak často létáte a kam?“ odpovídá Adam Škorpík jednoduše: „Létáme vždycky po větru, tam, kam nás vítr odnese.“ Škorpík je totiž balonář, a zdá se, že o balonech ví opravdu úplně vše. Za rok stihne až několik desítek letů a sám říká, že se snaží létat co nejvíce – čemuž se není co divit.
Začít s profesionálním létáním balonem však není hračka. „Jde o relativně dlouhý proces, protože je třeba projít teoretickým školením, které probíhá většinou přes zimu. Musíte znát stavbu balonu, meteorologii, letecké předpisy a několik dalších disciplín. Pak přichází na řadu praktická část, která je jako jízda v autoškole. Balon však může létat jen někdy, takže výcvik trvá většinou celé léto, někdy i několik let,“ vysvětluje Škorpík.
Překážku mohou znamenat i finance, které kolikrát vystoupají i k několika statisícům korun. „Záleží, jestli máte k dispozici svůj, nebo například klubový balon. Pokud člověk přijde úplně z ulice a chce začít létat, částka je mnohem vyšší,“ říká Škorpík. Cena takového vlastního balonu vychází přibližně na jeden milion korun. Ty větší, pro několik desítek pasažérů, se pak mohou pohybovat i v řádech několika milionů.
Šijí se totiž ze speciálních materiálů, které jsou vysoce odolné, a dokážou vydržet až teploty kolem 100 °C. „Ta látka je opravdu speciální. Jde o materiál podobný šusťákovině, který ale není prodyšný. Zároveň je také potřený speciálním chemickým nátěrem,“ doplňuje Škorpík.
Křest živly a šlechtický stav – bohužel však bez pozemků
Létání provází spoustu rituálů. K balonům se však pojí jeden speciální, a to křest do šlechtického stavu. „Jde o rituál na počest prvního pilota, který přežil svůj první let balonem, a místní panovník z toho byl tak moc nadšený, že ho pokřtil do šlechtického stavu a daroval mu pozemky v okolí,“ povídá Škorpík.
Od předávání pozemků se sice upustilo, ale křest zůstává nadále. „Křtíme se čtyřmi živly, které nám k létání pomáhají – větrem, který nás unáší, ohněm, který nám dává sílu letět, vodou, která je nositelkou všeho živého a zemí, na kterou se vždycky ve zdraví vracíme,“ vypráví Škorpík.
Bezpečnost na prvním místě
Jako každý objekt ve vzduchu musí i balon dodržovat určitá pravidla. Existují zákony a povinnosti, kterými se pilot balonu musí řídit, a patří mezi ně například minimální a maximální výška, ve které může balon letět. „Musíte letět minimálně 150 metrů nad nezastavěnou oblastí a 300 nad zastavěnou. Maximální výška je potom 1500 metrů nad mořem,“ vysvětluje Škorpík.
Jsou i místa, kam balon letět vůbec nesmí. Například jaderné elektrárny, Pražský hrad, vojenské objekty a tak dále. Na letiště můžeme letět pouze s povolením. „Prostor sdílíme s drony, letadly a vrtulníky, takže se vždycky před tím, než vylétnu, musím spojit s letištěm a nahlásit, že vylétávám. Z letiště mi následně přijdou instrukce k tomu, kam letět mohu a kam ne,“ prozrazuje Škorpík.
Ne vždy je ale balon stoprocentně ovladatelný stroj. Záleží na síle a směru větru, proto je vždy důležitá příprava. Ale ani ta nedokáže stoprocentně zaručit to, že dolétnete tam, kam chcete. „Má oblíbená pasažérská otázka je, jestli dolétneme tam, odkud jsme vylétli. Opravdu to tak není. Letíme po větru a nad místem přistání přemýšlíme za pochodu. Většinou jde o posekanou louku, kde nikomu nic nezničíme,“ říká Škorpík.
A co by si ostatní účastníci provozu měli vzít od balonářů? „Hlavně opatrnost,“ říká Škorpík. „Máme mnoho školení a piloti opravdu létají bezpečně. Statistiky opravdu ukazují nesrovnatelná čísla se všemi ostatními sporty, takže jde vážně o bezpečný sport,“ dodává náš host.